Z pohledu Torina

Svět se mi vracel po kouscích.

Nejdřív přišel zvuk – tichý, rytmický, skoro jako vlny narážející na vzdálený břeh. Následovalo pravidelné pípání, příliš známé, než aby mě dokázalo uklidnit. Přístroje. Nemocniční přístroje. Pak přišla vůně – ostrá dezinfekce, pod kterou se skrývalo něco mnohem hřejivějšího.

Něco jemného. Něco neskutečně povědomého.

Měsíční svit a divoké květiny.

Co