Dalšího rána začal hluk brzy a nepřestával. Zvuk motorů a nářadí naplnil dvůr, jako by se rozhodl usadit se tu nadobro.

Vyšla jsem ze svého bytu, obešla dům a na vteřinu to pozorovala. Už to nepůsobilo dočasně a nevypadalo to jako něco, co by přes noc zmizelo. Rozhodně tu zůstávali.

„Zase zíráš,“ ozval se Ronan za mnou, ale já se hned neotočila.

„Staví rychle,“ řekla jsem.

„Nic nedělají pomalu,