„Není to můj kluk,“ řekla jsem.

„Jasně,“ řekl.

Protočila jsem panenky, zatímco mizel směrem ke klubovně. O minutu později přešel přes dvůr Ronan, a to se stejným neměnným výrazem, který měl pokaždé, když se až moc snažil nedat najevo starost.

„Dneska večer se všem vyhýbáš?“ zeptal se.

„Jenom tu sedím venku,“ řekla jsem.

„To vyjde nastejno,“ řekl.

„Zase si na mě vedeš záznamy?“ zeptala jsem s