Po tomhle rozhovoru s Ronanem už mi spánek nepřipadal užitečný, a když východ slunce zalil pozemek šedým světlem, už jsem seděla sama u jednoho ze stolů v klubovně. Kolem mě byly rozložené mapy a vedle nich poskládané všechny vzkazy, které kdy Bane poslal.

U lokte mi ležel nůž a lístky kolem něj.

‚Jsi pomalejší, než si myslíš‘

‚Už jsi skoro připravená‘

Každé slovo v sobě neslo stejný rytmus a