Výstřely prořízly temnotu dřív, než se můj mozek stihl vůbec probrat, a než jsem se stihla vymotat z postele, Ronan už si natahoval boty a sahal po zbrani.

„Co se to sakra děje?“ vyhrkla jsem.

„Útok,“ odpověděl.

To jediné slovo zapůsobilo jako ledová sprcha. Venku padaly další rány, po celém areálu se sotva rozléhaly poplašné sirény a celá klubovna jako by se v jediném okamžiku dala do pohybu.

Chň