„Ustup,“ řekl.

„Ne,“ stála jsem na svém.

To slovo ze mě vyletělo ostře a bez váhání. Čelist se mu zaťala.

„Echo,“ procedil.

„Ne,“ zopakovala jsem.

Zbraň měl stále namířenou a jezdec se před ním třásl hrůzou.

Ticho se neúnosně vleklo, až jsem nakonec udělala krok a stoupla si přímo mezi ně.

Pokud chtěl vystřelit, musel by nejdřív střelit mě.

Tohle zjištění k němu konečně proniklo a Ronan pomalu a z