Kůže mě brněla neklidem, protože tohle nebyl obyčejný bunkr. Působilo to jako operační základna. Zázemí pro dlouhodobou operaci. Ronan šel těsně vedle mě.

„Přemýšlíš?“ zeptal se.

„Bohužel ano,“ odpověděla jsem a jeho ruka se letmo dotkla mé.

„Nemusíš tím procházet sama,“ řekl Ronan.

To prosté ujištění mě zasáhlo víc, než by mělo. Jednou jsem kývla a pokračovali jsme dál.

První velká místnost všech