Několik vteřin po tom, co se trezorové dveře plně otevřely, se nikdo ani nepohnul; skřípění kovu konečně utichlo a vzduchem se vznášel prach.

Temnota za nimi působila bezedně. Srdce mi bušilo o žebra a každý instinkt ve mně křičel, že cokoliv tam uvnitř čeká, nebude nic dobrého.

Vedle mě Ronan pevněji sevřel svou zbraň.

„Už teď se mi to ani za mák nelíbí,“ prohlásil Ronan.

„Nejsi sám,“ zamumlal Ma