Stála jsem v kanceláři střelnice a skoro jsem se rozplývala před Romanem a tím důvěrným a krásným způsobem, jakým se ke mně konečně choval.

Nakonec pustil mou ruku, ale zvedl své dlaně, aby mi do nich jemně sevřel obličej. Donutil mě tak udržet zrak přímo na něm.

„Máš ty nejkrásnější oči, jaké jsem kdy viděl,“ řekl Roman.

Nedokázala jsem ani popsat emoce, které ve mně explodovaly. V žaludku mi