Nolan vyšel z domu rozvážným krokem někoho, kdo celých deset let přemýšlel přesně o této chvíli. Byl vyšší, než jsem čekala, s bystrýma očima, v nichž nebyla ani stopa po hypervigilanci charakteristické pro jeho sourozence.

„Takže,“ pronesl a zastavil se asi dva metry od nás s rukama v kapsách, „vy jste moji biologičtí rodiče.“

„Tři z nich,“ odpověděla jsem hlasem pevnějším, než jak jsem se cítila