Pohled Sieny

Nekontrolovatelně se mi třásly ruce, když jsem strčila klíč do bezpečnostního zámku svého tichého brooklynského bytu. Otočila jsem zámkem, zatlačila do těžkých dveří a vešla do černočerné chodby. Ve vteřině, kdy za mnou dveře zaklaply a odřízly mě od vnějšího světa, se mi ze žil rychle vytratil zbývající adrenalin. Fyzická palčivost na levé tváři stále pálila jako čerstvý cejch. Zvedla jsem ruku a přitiskla si třesoucí se konečky prstů na horkou kůži. Udeřil mě můj vlastní otec. Vlepil mi facku takovou silou, až mi trhlo hlavou dozadu, a udělal to, zatímco tam Tristan a Celeste stáli a dívali se.

Upustila jsem klíče na stolek v předsíni a slepě vešla do obývacího pokoje. Zataženými žaluziemi pronikalo měsíční světlo a vrhalo na tvrdou dřevěnou podlahu dlouhé, ostré stíny. Ticho bytu mi těžce doléhalo na ramena, což byl ostrý kontrast vůči křiku a chaosu, ze kterého jsem právě unikla. Zastavila jsem se uprostřed místnosti. Můj pohled se okamžitě zastavil na zarámované fotografii stojící na krbové římse. Moje zesnulá matka mi přes sklo oplácela pohled. Její úsměv v sobě skrýval tichou, sebevědomou noblesu, kterou jsem nikdy nedokázala napodobit. Dusivé zdi otcova sídla na Upper East Side se zdály být na hony vzdálené, a přesto mi na oblečení stále ulpíval ten toxický, tíživý vzduch. Zírala jsem na fotku a očima kopírovala známé rysy její tváře.

Už jsem tu drtivou tíhu dne nedokázala zadržet. Bolestivě se mi stáhlo hrdlo. Přes spodní řasy se mi přelily horké slzy, stékaly mi po tváři a štípaly do sedřené, pohmožděné kůže na tváři. Objala jsem se kolem pasu a nechala slzy ve tmě volně téct.

"Je mi to tak líto, mami. Dělám si v životě tak naprostý nepořádek," zašeptala jsem tu zlomenou omluvu ke sklu, přičemž se mi při poslední slabice zlomil hlas.

Těžký smutek visel ve vzduchu, hustý a dusivý. Tichou chvíli náhle roztříštilo ostré, vytrvalé vyzvánění. Nadskočila jsem a hřbetem ruky si otřela mokré tváře. Temný konferenční stolek osvítila zářící obrazovka mého telefonu. Přistoupila jsem k němu v očekávání, že na obrazovce uvidím blikat jméno své obchodní partnerky. Místo toho se na displeji objevilo jméno Jaxon Mercer. Byl to můj nejstarší kamarád z dětství, někdo, kdo volal jen zřídka, ledaže by měl velké noviny. Odkšlala jsem si, donutila jsem se potlačit chvění v hrudi a hovor přijala.

"Sieno! Řekni mi, že máš dneska večer čas!" dožadoval se Jaxon hlasitě, ještě než jsem vůbec stihla říct haló. Jeho hlas z reproduktoru bzučel zběsilým vzrušením.

"Jaxone? Co se děje?" zeptala jsem se, zatímco jsem přešla ke stolní lampě, abych ji rozsvítila.

"Mám pro tebe klienta. Bohatého klienta, zástupce luxusní značky. Momentálně čekají v exkluzivním nočním klubu Crimson Sapphire a hledají speciálně butikovou marketingovou agenturu. Musíš sem dorazit." Jaxon mluvil naléhavým, překotným tempem, až se mu slova slévala dohromady.

Chytila jsem se okraje stolu. Aura Impressions krvácela peníze. Byli jsme nebezpečně blízko tomu, abychom ztratili všechno, co jsme vybudovali. Gideon Vance mi dnes dříve uštědřil sžíravou, ponižující kritiku mé profesionální hodnoty. Jeho chladná slova se mi stále ostře rozléhala v mysli, zpochybňovala mou kompetentnost a kousek po kousku rozebírala mou strategii. Získání tohoto luxusního kontraktu by zachránilo finanční budoucnost mé agentury. Dokázalo by to Gideonovi, že nejsem jen nějaký naivní amatér, který si na byznys jenom hraje. Tuhle smlouvu jsem zoufale potřebovala.

"Budu tam. Pošli mi přesné detaily," odpověděla jsem a hlas mi ztvrdl náhlým, prudkým odhodláním.

"Pospěš si. Obleč se tak, abys udělala dojem," poručil Jaxon, než zavěsil.

Vešla jsem do ložnice a rozsvítila světlo v šatníku. Vlhkým hadříkem jsem si z tváře setřela zbylé slzy. Potřebovala jsem brnění. Sáhla jsem za své konzervativní obchodní kostýmky a vytáhla odvážné, poutavé karmínové šaty na ramínka. Hedvábná látka obepínala každou křivku, tenká ramínka nechávala má ramena odhalená a zranitelná. Přetáhla jsem si je přes hlavu a uhladila si látku na stehnech. Otevřela jsem šperkovnici a vyndala elegantní stříbrné náušnice po své zesnulé matce. Když jsem si je zapínala, chladný kov uzemnil mé rozbouřené myšlenky. Zírala jsem na svůj odraz v zrcadle plné velikosti. Červená stopa na tváři byla stále slabě viditelná. Vzala jsem si make-up a pečlivě ho rozetřela přes modřinu, dokud moje pleť nevypadala bezchybně. Obula jsem si černé jehlové podpatky a popadla psaníčko. Byla jsem odhodlaná vejít do toho klubu a tenhle životně důležitý obchod získat.

Taxík mě vysadil před Crimson Sapphire o třicet minut později. Exkluzivní noční klub těžce pulzoval chaotickou, dunivou energií. Temnou ulici protínala blikající neonová světla a osvětlovala obrovský dav shromážděný za sametovými provazy. Těžké basy vibrovaly chodníkem, stoupaly mi rovnou nohama vzhůru a rozechvívaly mi žebra. Obešla jsem tu masivní frontu a zamířila k VIP vchodu. Jaxon stál poblíž impozantních vyhazovačů a nervózně kontroloval telefon.

"Sieno. Zvládla jsi to." Jaxon si strčil telefon do kapsy a vyšel mi naproti.

"Kde je ten klient?" zeptala jsem se a pevně svírala psaníčko, abych ukotvila své nervy.

Jaxon neodpověděl hned. Otočil se k vyhazovači, zamumlal pár slov a pokynul mi dopředu. Rychle mě protáhl kolem sametového provazu a vedl mě přímo do chaotického břicha klubu. Hudba do mě narazila jako fyzická zvuková stěna. Blikající stroboskopy malovaly zpocená těla na tanečním parketu v oslepujících záblescích červené a modré. Následovala jsem Jaxona v těsném závěsu a proplétala se svíjejícím se davem k vyvýšené VIP sekci. Po obvodu se táhly spoře osvětlené boxy, oddělené od hlavního parketu tónovanými skleněnými přepážkami a těžkými sametovými závěsy.

Jaxon se zastavil poblíž vchodu do jednoho z odlehlých boxů. Ve tváři se mu usídlil hluboce omluvný, provinilý škleb. Odmítal se mi podívat do očí a neohrabaně přešlapoval z nohy na nohu. V hlavě se mi okamžitě rozezněly hlasité poplašné zvony.

"Jaxone. Cos udělal?" přimhouřila jsem oči a přistoupila k němu blíž.

"Podívej, prostě si ho vyslechni, jasný?" zamumlal Jaxon a udělal krok dozadu ke schodům.

Než jsem ho stihla chytit za paži a dožadovat se jasné odpovědi, můj pohled mu střelil přes rameno. Spatřila jsem onoho domnělého klienta luxusní značky. V rohu plyšového koženého boxu se těžce hrbil Tristan Prescott. Jeho obvykle dokonalé vlasy byly rozcuchané. Kravatu měl povolenou, límec rozepnutý a byl obklopený několika poloprázdnými sklenkami jantarového likéru. Vypadal silně opile a uboze.

Prudce jsem se otočila a zabodla pohled do Jaxona.

"Sprostě jsi mi lhal," sykla jsem zuřivě a krev se mi vařila náhlým vztekem.

"Prakticky mě prosil, abych to zařídil, Sieno. Tvrdil, že je to neuvěřitelně důležité. Říkal, že s tebou potřebuje mluvit." Jaxon se trochu přikrčil a zvedl ruce v obranném gestu.

"Jsi zbabělec," odsekla jsem.

Než jsem stihla vypustit zbytek svého vzteku, Jaxon se otočil na podpatku a vyklouzl na přeplněný taneční parket. Zmizel v moři blikajících světel a nechal mě samotnou na okraji VIP sekce.

Pevněji jsem sevřela psaníčko a připravila se k odchodu. Neměla jsem v úmyslu poslouchat Tristanovy opilecké omluvy. Ale Tristan si mě všiml. Neohrabaně se zvedl z koženého boxu a přitom shodil prázdnou sklenici. Křišťál se roztříštil o podlahu, ale on to ignoroval. Vrávoravě se vypotácel z boxu a agresivně se natlačil do mého osobního prostoru. Zvedal se mi z něj žaludek, jak z něj čišel zápach zvětralého bourbonu a potu.

"Sieno. Přišla jsi. Tys opravdu přišla," mumlal Tristan těžce a jeho oči se s námahou snažily zaostřit na mou tvář.

"Přišla jsem za klientem, Tristane. Ne za tebou. Ustup," udržovala jsem svůj hlas chladný a plochý, odmítajíc ustoupit.

"Musíš mě nechat, abych ti tu situaci vysvětlil. To, co se stalo s Celeste, není tak, jak si myslíš," prosil Tristan a natáhl ruku k mému rameni.

Tvrdě jsem jeho ruku plácla. "Nedotýkej se mě."

"Uvěznila mě do pasti, Sieno. Dneska to na mě naschvál nastražila. Víš, jaká je. Vždycky žárlivě chtěla to, co patřilo tobě. Použila to jako zbraň. Zmanipulovala tu situaci, abych já vypadal jako ten padouch." Tristan udělal další krok vpřed a zahnal mě do kouta proti okraji skleněné přepážky.

Hořce, výsměšně jsem se zasmála. Jeho pokus o emocionální manipulaci byl průhledný a urážlivý. Snažil se sám sebe pasovat do role bezmocné oběti Celestiných intrik. Odmítla jsem se jím nechat manipulovat.

"Opravdu čekáš, že ti uvěřím, že ses s ní vyspal prostě proto, že byla příliš přesvědčivá? Tahle výmluva je ubohá i na tvé neuvěřitelně nízké standardy. Kalhoty sis rozepnul sám, Tristane. Celeste tě do své postele nenutila." Zírala jsem na něj s čistým hnusem, hlas mi kapal jedem.

Tristanova tvář okamžitě potemněla. Ubohá, prosebná fasáda se roztříštila a nahradila ji zlomyslná, opilecká zlovůle. Čelisti se mu sevřely a oči se zúžily do nebezpečných štěrbin. Naklonil se blíž, až měl tvář jen pár centimetrů od mé.

"Zapomněla jsi tak příhodně, jak uboze jsi mě na vysoké uháněla? Prakticky ses mě prosila, abych s tebou chodil. Chodila jsi za mnou jako zoufalé štěně. Ty jsi byla ta, kdo tohle chtěl," ušklíbl se Tristan krutě a rty se mu zkroutily do ošklivého úsměvu.

Ta slova do mě narazila jako rána do hrudi. Krutá, jako zbraň použitá připomínka mé minulé naivity mě zasáhla mnohem silněji než dřívější fyzická facka od otce. Měl pravdu. Tenkrát jsem byla naivní, zoufalý blázen s očima navrch hlavy. Stavěla jsem ho na piedestal, ignorovala každou varovnou signálku a byla ochotná snést jakoukoliv urážku, jen abych si udržela jeho pozornost. Slyšet ho, jak tuto oddanost používá jako zbraň proti mně, bylo, jako by mi někdo v žebrech kroutil nožem.

"Pusť mě," nařídila jsem ostře a poodstoupila stranou, abych unikla z jeho pasti.

Tristanova velká ruka vystřelila vpřed. Sevřel mou holou paži bolestivou silou, ze které se dělají modřiny. Prsty se mi zaryl hluboko do bicepsu a skřípl mi nerv. Vydechla jsem a snažila se ruku vytrhnout, ale jeho sevření bylo jako železný svěrák. Můj požadavek naprosto ignoroval. Trhl mnou zpátky k sobě.

"Našla sis někoho nového? O tom ta tvoje náhlá rebelie ve skutečnosti je? Kdo byl ten chlap v hotelu?" dožadoval se Tristan agresivně a jeho bourbonem nasáklý dech byl na mé tváři horký a odporný.

"Pusť mě, Tristane!" zvýšila jsem hlas a bránila se jeho sevření.

"Žádný jiný muž tě už nikdy nebude chtít tak jako já. Nikdo jiný neví, co doopravdy jsi. Jsi zoufalá, ubohá malá holka, která si jenom hraje na to, že řídí opravdový byznys. Tvou drahocennou agenturu dělí od naprostého bankrotu přesně jeden ztracený klient. Beze mě nejsi nic," ušklíbl se Tristan hnusně a na zdůraznění mých slov mi zatřásl rukou.

Zmocnil se mě náhlý záchvat skutečné paniky. Zášť v Tristanových očích byla divoká a nepříčetná. Násilím si přitáhl mé tělo tvrdě na svou hruď. Volnou rukou se mi zapletl do vlasů a sevřel mi prameny na zátylku, aby mi znehybnil hlavu. Naklonil se dolů a neohrabaně se mi pokusil vnutit polibek na ústa. Když jsem ucukla obličejem, jeho mokré rty se mi agresivně otřely o tvář. Odpudivý zápach alkoholu a jeho těžká, drtivá váha mi do žil vnesly osten čisté hrůzy.

Zapřela jsem se rukama o jeho hruď. Zatála jsem ruce v pěst, plně připravená se mu fyzicky ubránit. Otevřela jsem ústa, abych zavolala vyhazovače. Stáhla jsem koleno dozadu a mířila na jeho rozkrok.

Právě když jsem se chystala udeřit, mezi naše těla se najednou silou vklínila silná, nepohnutelně pevná paže. Ten zásah byl rychlý a brutální. Ta paže odhodila Tristana dozadu s vypočítavou, zničující přesností. Síla úderu zlomila Tristanovo sevření na mé paži a ve vlasech. Tristan ode mě odvrávoral a jeho drahé boty uklouzly po rozlitém alkoholu. Tvrdě narazil do okraje koženého boxu a shodil další stůl.

Dunivým chaosem klubové hudby bez námahy prořízl chladný, nebezpečně rozvážný hlas. Zvuk toho hlasu si vynucoval okamžitou poslušnost a zmrazil vzduch, kudy prošel.

"Pane Prescotte. Navrhuji, abyste se uklidnil. Takové agresivní chování na veřejnosti se sotva hodí k vaší pečlivě budované veřejné image."

Muž oslovil Tristana formálně, ale z jeho tónu čišela ledová, nepopiratelná hrozba.

Ztuhla jsem na místě. Srdce mi divoce bušilo do žeber. Pomalu jsem otočila hlavu a dýchala mělce a trhaně. Přímo vedle mě stála vysoká postava. Vypadal bezchybně v dokonale střiženém obleku v barvě dřevěného uhlí. Chaotická neonová světla klubu osvětlovala ostré, neúprosné linie jeho čelisti. Vyzařovala z něj aura přísně kontrolované, děsivé moci.

Byl to Gideon Vance.