Žár valící se z jeskyně byl tak hustý, že by spálil i látku. Hluboko v puklině pohnul zlatý kolos svou obrovitou masou a uvolnil kamenné desky, které se s hromovým rachotem zřítily do temné propasti pod ním. Kaelen zapřel boty o chvějící se kamennou podlahu a zíral na toho tvora.

Drak 5. úrovně.

Skutečnost existence té bestie ho zasáhla jako fyzický úder. Srdce mu bušilo v hrudi, když se mu do mysli začaly valit vzpomínky z minulého života. Tehdy uzavřel elitní hráč pouto s drakem 3. úrovně. Ten jediný tvor za jediné odpoledne srovnal se zemí celou základnu jednoho z deseti nejlepších cechů, prorazil opevněné zdi a vyhladil tisíce elitních bojovníků, jako by to byly suché větvičky. Bestie 3. úrovně představovala pro většinu smrtelníků hrozbu na úrovni zániku světa.

Tento zlatý leviatan byl čistokrevný jedinec 5. úrovně z rodové linie Svatého soudu. Stál na absolutním vrcholu dračí hierarchie v Kataklyzmatu. Vejce zrozené z takto vrcholné pokrevní linie v sobě skrývalo neomezený potenciál.

Vedle něj vytáhl Silas z rukávu stříbrný svitek. Starý čaroděj sevřel pergamen, až mu zbělely klouby, zatímco se jeho křehká postava třásla opřená o stěnu jeskyně.

Silas zíral na zlaté monstrum s děsem v očích. „Zbláznil ses? To je čistokrevný drak Svatého soudu. Vtrhnout do doupěte dospělé bestie 5. úrovně znamená šanci na přežití menší než jedna ku deseti tisícům. Okamžitě odcházíme, než nás promění v popel.“

Kaelen neustoupil. Oči měl upřené do podzemní pukliny, poháněný chladnou ctižádostí. Minulý život strávil tím, že obětoval všechno pro budování cizího impéria; sám hladověl po moci, zatímco po něm ostatní šlapali. Tentokrát využije každou výhodu, kterou svět nabízí, bez ohledu na to, jak nebezpečná je kořist.

Kaelen otočil hlavu k třesoucímu se mágovi. „Zdvojnásobím tvou odměnu.“

Silas zběsile zavrtěl hlavou. „Za marky si druhý život nekoupíš. Zlato neutratíš, když z tebe zbude jen hromádka popela. Vstoupit do té komory je sebevražda.“

Kaelen nezvýšil hlas. Mluvil klidně a naklonil se blíž ke starci. „Nemusíš tu bestii zabít. Potřebuji jen tři minuty. Udržuj její pozornost, zatímco já vklouznu do zadní části hnízda.“

Silas zaváhal a těkal pohledem mezi dřímajícím netvorem a mladíkem vedle sebe. „Zadržet draka 5. úrovně? To je šílenství. Nemohu zaručit, že to přežiju.“

Kaelen zvedl ruku a ukázal tři prsty. „Ztrojnásobím tvou odměnu. Tři sta milionů marek.“

To číslo dopadlo jako úder kladivem.

Ve starcových očích se něco zlomilo. Samotná tíha tří set milionů marek roztrhala jeho opatrnost jako papír. Silasovu ošlehanou tvář zalil temný, nebezpečný ruměnec a jeho kůže zrudla.

Silas si vrazil únikový svitek za pas a zařval tak, že ze stropu smetl usazený prach. „K čertu se vším! Za tři sta milionů tu ještěrku udržím, i kdyby se mi vnitřnosti měly proměnit v kaši! Máš tři minuty! Ani o vteřinu víc!“

Než Kaelen stihl odpovědět, předivo reality kolem starce se jako by prohnulo.

Silas nesáhl po dřevěné holi. Nezačal odříkávat tajemné zaklínadlo. Místo toho mu na krku a pažích vystoupily tlusté modré žíly a naběhly, až připomínaly smotky železného drátu. Křehký, propadlý hrudník postaršího učence se s odporným praskáním posouvajících se kostí vyklenul ven. Pod róbou mu vyrazily pláty hustých svalů a roztrhaly očarované hedvábí na cáry. Ramena se mu rozšířila, bicepsy nabobtnaly do tloušťky kmenů stromů a páteř se napřímila, až před ním stál hřmotný obr vytesaný z ryzích šlach.

Kaelen stál jako přimrazený a s vytřeštěnýma očima zíral na horu svalů před sebou. „Co jsi to za mága?“

Silas zapraskal klouby a ten zvuk se od skal odrazil jako drobné exploze. „Neptej se na hlouposti! Jak myslíš, že jsem přežil tři po sobě jdoucí éry chaosu? Čarodějnictví je jen zástěrka pro veřejnost. Moje skutečná specializace je boj zblízka holýma rukama!“

Silas pokrčil kolena a vyrazil.

Kámen pod jeho botami se roztříštil na prach, když vystřelil vpřed jako obléhací střela. Prořízl sirný vzduch, v nepatrném zlomku okamžiku překonal prostor komory a čelně narazil do tři sta stop dlouhého Zářícího draka.

V jeskyni propuklo naprosté šílenství.

Náraz zněl, jako když se do sebe srazí dvě železné hory. Drtivé tlakové vlny se rozletěly do stran, odlomily ze stropu masivní krápníky a okolní kamenné římsy rozdrtily na jemný prach. Zlatý drak vydal uši rvoucí řev bolesti a překvapení a začal mlátit křídly, aby vetřelce rozdrtil.

Silas nedal monstru prostor se nadechnout. Svalnatá hora síly ovinula obě paže kolem dračího čenichu a zarazila paty do skalního podloží s takovou silou, až pukla podzemní kůra. S divokým zavrčením strhl gigantickou bestii k zemi a přišpendlil její čelisti do hlíny.

Silas zvedl pravou pěst, jeho paže byla jen rozmazanou šmouhou brutální rychlosti. „Lež, ty přerostlý gekone!“

Bum! Bum! Bum!

Neúprosná smršť těžkých úderů dopadala na drakův obrněný čenich. Každá rána zněla jako beranidlo narážející do hradní brány, vysílala zemí seismické vlnění a držela vrcholovou bestii ve svěráku čisté hrubé síly.

Kaelen neotálel, aby tu podívanou obdivoval. Ve chvíli, kdy se drak zřítil k zemi, vyrazil do temného tunelu vedoucího hlouběji do hnízda.

Vzduch byl čím dál žhavější a dusnější. Podél úzké stezky se držely stíny, ale Kaelen světlo nepotřeboval. Ve svém minulém životě studoval topologické mapy dračích hnízd tak dlouho, až se mu jejich uspořádání vrylo do duše. Jeho boty bez zaváhání nacházely pevnou oporu na zubatých obsidiánových římsách. Přeskočil vroucí sirnou puklinu, sehnul se pod nízko visícími kamennými břity a s nacvičenou přesností oběhl okraj bezedné propasti.

Otřesy půdy otřásaly stěnami za ním, zatímco Silas pokračoval ve své válce jednoho muže proti zlaté zkáze, ale Kaelen ten hluk vytěsnil. Udržoval tempo a postupoval hlouběji do útrob hory.

O deset vteřin později vpadl do vnitřní svatyně.

Komora byla malá, vyhlodaná staletími dračího žáru. Uprostřed dutiny spočívalo obrovské vejce, sahající mu téměř po hruď. Jeho skořápka měla sytou safírovou barvu a pulzovala jemným světlem, jež vypadalo jako uvězněné hvězdy plující pod sklem. Z jeho povrchu vyzařovalo uklidňující hučení, ostře kontrastující s běsněním, které rvalo vnější jeskyni na kusy.

Několik kroků od hnízda ležel, napůl zasypaný sopečným štěrkem, lesklý kovový artefakt.

Kaelen neztrácel čas zkoumáním statistik. Vrhl se vpřed, natáhl ruku a aktivoval svůj úložný prostor.

Safírové dračí vejce v mžiku zmizelo v jeho inventáři. Druhým máchnutím ruky pohltil ze země kovový artefakt.

Hnízdo bylo prázdné.

Kaelen se otočil na patě a vyrazil zpět k hlavní komoře. Jeho digitální hodiny ukazovaly dvě minuty a čtyřicet vteřin. Hnal své nohy na hranici možností a zoufalou rychlostí se řítil po obsidiánových římsách, zatímco podzemní otřesy byly každou vteřinou divočejší.

Přeskočil sirnou trhlinu, minul poslední záhyb a vběhl zpět do oslepující záře hlavního sálu.

Kaelen zařval z plných plic: „Silasi! Mám to! Dostaň nás odsud!“

Silas stále seděl rozkročmo na drakově čenichu, klouby měl rozedřené a krvácející o zlaté šupiny. V okamžiku, kdy Kaelenův výkřik prořízl rámus, stařec prudce vydechl. Kolosální masa svalů se zhroutila dovnitř jako propíchnutý měch; jeho obrovské tělo splaskávalo děsivou rychlostí, dokud se neproměnil zpět v křehkého, vysušeného starce zahaleného v cárech látky.

Pod Silasovými botami vyšlehl stříbrný záblesk. Zmizel z dračího čenichu a zhmotnil se přímo před Kaelenem, přičemž jeho kostnaté prsty zběsilou silou sevřely Kaelenův límec.

Silas v pěsti rozdrtil stříbrný portálový svitek.

Na druhé straně roztříštěné podlahy vyprostil Zářící drak svou potlučenou hlavu ze sutin. Jeho zlaté oči vzplály apokalyptickou nenávistí. Bestie otevřela tlamu a vychrlila příval doběla rozžhaveného božského ohně, který spaloval vzduch a v jediném okamžiku tavil skálu na bublající sklo.

Pekelný žár dorazil k jejich pozici právě ve chvíli, kdy se kolem nich uzavřela stříbrná prostorová bariéra.

Svět se převrátil naruby.

Kaelena zasáhl smyslový šok, když spalující žár náhle zmizel a vystřídala ho chladná vůně kadidla a kamene.

Oba muži dopadli na lesklou mramorovou podlahu Síně paragonů.

Silas sklouzl dozadu, až páteří narazil do podstavce zlatého sloupu. Stařec klesl k vyřezávanému kameni a z hrudi se mu dral sípavý dech, jako by měl plíce plné popela. Tvář měl v barvě sraženého mléka, šaty na cucky a ruce se mu třásly tak silně, že je sotva dokázal udržet na kolenou.

Silas ztěžka polkl a hlas se mu chvěl: „Mana je pryč. Všechno je pryč. Chápeš vůbec, čemu jsme právě utekli? Byla to dospělá bestie 5. úrovně. Kdybychom se opozdili o půl úderu srdce, ten dech by vymazal naše duše ze systému. Ty rány budu v kostech cítit ještě měsíc.“

Kaelen popadl dech, opřel se rukama o kolena a pak se narovnal. „Udržel jsi draka 5. úrovně holýma rukama. To bylo působivé.“

Silas slabě mávl ochablým zápěstím a kalnýma očima pohlédl na Kaelena. „Ušetři mě chvály. Ta mi lektvary na obnovu nezaplatí. Co naše dohoda? Zbývajících dvě stě milionů marek?“

Kaelen nezaváhal. Plynulým pohybem otevřel systémové rozhraní a vyvolal obchodní okno.

Zlaté oznámení ozářilo prostor mezi nimi.

Kaelen bez váhání vyťukal částku a transakci potvrdil, čímž převedl dvě stě milionů marek přímo na Silasův účet.

Dvě stě milionů marek byla hora bohatství, za niž se dala koupit celá města, ale Kaelen nepocítil ani špetku lítosti. V jeho inventáři odpočívalo vejce čistokrevného draka 5. úrovně – kořist, která mohla změnit rovnováhu sil v celém světě. V porovnání s tím nebylo zlato vůbec ničím.