Pohled Kaelie

Vší vahou se opřu do těžkých dřevěných dveří ubikace omeg. Masivní dub protestně zaskřípe o kamennou podlahu a ten zvuk se hlasitě rozlehne tichou, šerou chodbou. Klopýtnu přes práh, těžké boty mi podklouznou na drsném povrchu. Plíce mě pálí při každém zběsilém nádechu. Každé prudké nadechnutí mi trhá hruď jako střepy skla. Nutím třesoucí se nohy jít dál. Mířím přímo ke své přidělené