Dravenův pohled

Přejel jsem si jemným bílým hedvábím po čelisti a vdechoval hlubokou, přetrvávající vůni uvězněnou ve vláknech.

Připadal jsem si jako zatracený úchyl. A taky jsem se tak choval. Jenže po tom absolutním šílenství ze včerejší noci jsem se nedokázal přinutit přestat.

Zíral jsem na odložené šaty ve svých mohutných dlaních. Hedvábí bylo na mé mozolnaté kůži chladivé a hladké. Byl to t