**Dravenův úhel pohledu**

Zavřel jsem za sebou těžké dřevěné dveře a nechal železnou západku zacvaknout na své místo. Hlasitá rána se rozlehla obrovskou šatnou a uvěznila mě v tlumeném světle mezi řadami jemného hedvábí a sametu. Obě dlaně jsem naplocho přitiskl na studenou kamennou zeď, jejíž hrubá textura mě ostře dřela do kůže. Skrz zatnuté zuby jsem se trhaně nadechl a hruď se mi prudce zvedal