Ticho v místnosti bylo tak hutné, až se jím dalo zalknout.

Všichni alfové seděli kolem dlouhého dubového stolu strnule; těkavé pohledy a klamně klidné držení těla, ale já pod povrchem slyšel pravdu. Srdce jim bušila v nerovnoměrném rytmu. Vlci v jejich nitru neklidně našeptávali, se staženými ocasy a ušima přitisknutýma k hlavě, a každý instinkt na ně křičel, aby našlapovali nanejvýš opatrně.