POHLED KAELIE

"Pusť mě!"

Můj hlas se zlomil a rozlehl chodbou, tichý, ale ostrý. Tep mi bušil tak hlasitě, že jsem si byla jistá, že ho musí slyšet. Zápěstí se mi pod jeho stiskem kroutilo, ale svíral mě pevně jako ocel.

"Řekla jsem, ať mě pustíš!"

Beta ani nebrvou nehnul. Oči se mu zúžily, temné a panovačné, a jeho hlas klesl do hlubokého, varovného zavrčení, které se mi ovinulo kolem p