POHLED KAELIE

Nedovolila jsem si ohlédnout se. Nemohla jsem. Celé mé tělo proti tomu křičelo, instinkt do mě zatínal drápy a říkal mi, že pokud jen otočím hlavu, pokud jen na okamžik nechám své nohy zaváhat, nikdy odsud nevyváznu živá.

Les nebyl jen temný – byl živý. Každý stín jako by dýchal, každý kořen jako by mě chtěl chytit za kotníky. Bouře nahoře rozčísla oblohu dokořán, blesky šlehal