POHLED KAELIE

Spustili tělo do země.

Dutý náraz rakve o čekající zemi mi vyslal po zádech mráz. Samotný vzduch se tu zdál těžší – prosycený žalem, vlhkým pachem čerstvé zeminy a odumírajících růží. Lidé kolem mě popotahovali do rukávů, někteří otevřeně plakali, jiní stáli strnule a tiše, jako by udržet se na nohou bylo to jediné, co dokázali.

Neznala jsem muže, kterého pohřbívali.

Věděla jsem jen