Dravenův úhel pohledu

Dveře se se zaskřípáním otevřely dřív, než jsem promluvil.

Ronan vešel, tichý jako vždy, ale cítil jsem ten slabý záchvěv obezřetnosti, který ho vždy doprovázel, když jsem byl v tomto stavu. Na kůži mi stále ulpíval pach kamenného prachu a železa. Svaly mě po noční brutální proměně bolely a každý nádech mi drásal hrdlo jako rozbité sklo.

„Tyhle zdi už nejsou dost pevné na to,