KAELIIN POHLED

Ležela jsem na posteli, zírala do stropu a události z pohřbu na mě stále těžce doléhaly. Zvláštní úsměv doktorky Vanyi mě pronásledoval jako duch.

‚Růže s trny.‘

‚Dát věci do pořádku.‘

Její slova se mi vryla do myšlenek a opakovala se stále dokola, až mi z toho bylo špatně.

Ale pak jsem to uslyšela.

Výkřik.

Nejdřív jsem si myslela, že je to jen v mé hlavě – že mi má fa