POHLED KAELIE

Les hučel. Ta podivná, nadpozemská bariéra, kterou jsem nějakým způsobem vytvořila, vibrovala jako živý tvor, vzduch byl nasycený energií a měděnou pachutí něčeho, čemu jsem nerozuměla. Každý nádech chutnal jako blesk, ostře a nebezpečně, jako by samotná noc zadržovala dech spolu se mnou.

A on.

Zvíře.

Draven.

Stál na okraji lesa, mohutný a děsivý, černou srst měl uhlazenou měsíčním s