POHLED KAELIE

Déšť nepolevoval. Lil jako z konve, neúprosný a tak hustý, že se svět rozmazával do stříbrna. Vlasy se mi ve vlhkých pramenech lepily na obličej a s každým Dravenovým krokem stříkalo na jeho nohy bláto.

Ale já z toho nic nevnímala.

Ne tehdy, když mě objímaly jeho paže. Ne tehdy, když jsem měla nohy pevně obtočené kolem jeho pasu a tvář přitisknutou k pevnému, deštěm smáčenému tepl