POHLED KAELIE

Z mých rtů uniklo tiché zasténání, když jsem se donutila otevřít oči. Hlava mi prudce třeštila, jako by mi ji někdo rozbil kladivem. Vzduch byl studený a hutný, těžký prachem a slabým pachem železa.

Zápěstí mě pálila.

Když jsem se pokusila pohnout, zjistila jsem, že to nejde.

Provazy. Pevné, drsné, zařezávající se mi do kůže. Byla jsem přivázaná k židli — ruce svázané za zády, kotník