SILASŮV POHLED

Zastavil jsem se přede dveřmi, ruku položenou na klice, a na dlouhou chvíli jsem se nedokázal pohnout.

Vítr na mé kůži studil, byl tak ostrý, až bodal. V hlavě jsem měl naprostý zmatek. Ani jsem nevěděl, proč jsem se sem vrátil. Byl jsem pryč od včerejška – schovával jsem se v lidském městě, utápěl se ve vlastní hořkosti a předstíral, že už mi na ničem nezáleží.

Ale záleželo