Pohled Kaelie

Nemohla jsem dýchat. Nemohla jsem myslet. Nedokázala jsem nic než ho cítit.

Draven byl znovu ve mně, hlouběji, než by mělo být vůbec možné, a to roztahování pálilo tak slastně, až jsem za zavřenými víčky viděla bíle. Kolena mi přitiskl k hrudi, moje tělo se pod ním přehnulo napůl a každý brutální příraz ze mě s přerývaným výkřikem vyrážel dech.

„Tvrději,“ slyšela jsem samu sebe