RONANŮV POHLED

Zabouchl jsem za sebou dveře kanceláře a opřel se zády o masivní dřevo, jako by to bylo jediné, co mě drží vzpřímeného. Srdce mi bušilo v hrudi, divoký bubenický rytmus, který mi zněl v uších.

Kurva.

Přitiskl jsem čelo k chladnému povrchu, oči pevně zavřené, a snažil se popadnout dech. Ale jediné, co jsem cítil, byla ona – její ruka na mně, tiskla mě přesně tak, aby mi krev zaburáce