RONANŮV POHLED

Když jsem vyšel ven, na cvičišti už to žilo.

Těžké boty duněly o udusanou hlínu. Chladným ranním vzduchem se nesl smích. Slunce viselo nízko, ale svítilo jasně, barvilo prach dozlatova a odráželo se od potem lesklé kůže a pohybujících se těl. Za normálních okolností by se mi tu vyčistila hlava. Tady mé beta já nacházelo svůj klid a všechno ostatní utichalo.

Dnes ne.

Protože