SILASŮV POHLED

Celé ráno byla zticha.

Ne ten klidný druh ticha, který jsem měl rád – když se někde poblíž stočila do klubíčka, četla si nebo si tiše broukala, zatímco já jsem pracoval. Tohle bylo něco jiného. Tíživé. Neklidné.

Ucítil jsem to ve chvíli, kdy jsem vešel do své pracovny a uviděl ji na pohovce.

Rose tam seděla s nohama pod sebou, v klíně si neustále proplétala prsty. Nečetla si. Nebyla