SILASŮV POHLED

Na vteřinu jsem si upřímně myslel, že jsem se přeslechl.

Škola.

To slovo se mi rozléhalo v hlavě, ostré a nesprávné, jako prasklina ve skle.

„Nechápej mě špatně, zlato,“ řekl jsem pomalu a nutil svůj hlas, aby zůstal klidný, i když se mi svírala hruď. Cítil jsem, jak křehký byl vzduch mezi námi. Jediné špatné slovo a všechno by se roztříštilo. „Chápu, jak se cítíš. Opravdu a