POHLED SILASE

Auto pod námi tiše předlo, zatímco jsme projížděli rušnými ulicemi lidského města. Okny dovnitř proudilo sluneční světlo a kreslilo na Roseině tváři zlatavé pruhy. Seděla vedle mě, ruce úhledně složené v klíně, a zírala na vysoké budovy a spěchající lidi s tím nejširším a nejzářivějším úsměvem, jaký jsem u ní kdy viděl.

Bohyně, když byla takhle šťastná, byla neuvěřitelně krásná