POHLED RONANA

Probudil jsem se pomalu, tak, jak se člověk probouzí, když se všechno zdá příliš dobré, než aby to byla pravda.

Skrze závěsy pronikalo sluneční světlo, měkké a zlatavé, a vyhřívalo pokoj. Tělo jsem měl těžké tím hlubokým, klidným spánkem, jaký jsem nezažil už roky – možná nikdy. Žádné noční můry, které by mě vyděsily k probuzení. Žádné napětí zaťaté v ramenou. Jen... klid.

A pak jsem