POHLED SIGRID

Palác byl tichý, naplněný přesně tím druhem hlubokého, těžkého ticha, které přichází až pozdě v noci, když už všichni ostatní spí. Pootřenými závěsy se dovnitř rozlévalo měsíční světlo a stříbřitě a chladně dopadalo na postel. Už jsem na sobě měla svou noční košilku – tenkou hedvábnou záležitost v barvě půlnoci, tak krátkou, že se sotva dotýkala horní části mých stehen. Vybrala j