POHLED SIGRID

Ronanův stisk byl teplý a pevný, když mě vedl z tanečního sálu. Hudba a smích za námi slábly a nahradila je tichá ozvěna našich kroků v dlouhé chodbě.

„Kam to jdeme?“ zeptala jsem se a snažila se stačit jeho dlouhým krokům. „Ronane, řekni mi to. Co je to za překvapení?“

Neodpověděl. Jen se na mě ohlédl s tím svým uličnickým polovičním úsměvem, ze kterého se mi vždycky zachvěl