POHLED SIGRID

„Ne, Ronane,“ hlesla jsem, hlas sotva hlasitější než šepot, a zavrtěla hlavou, jako by to mohlo ta slova nadobro vymazat. „Tak docela jsem ti nerozuměla. Co jsi to právě řekl?“

Srdce mi bušilo do hrudi tak silně, až jsem měla pocit, že mi snad pohmoždí žebra. Prosím, ať je to omyl. Ať jsem se přeslechla. Ať je to jen nějaký krutý sen, ze kterého se mohu probudit.

Pokoj se se mnou mír