SILASŮV ÚHEL POHLEDU

Stále jsme seděli v autě zaparkovaném před branami kampusu. Motor byl vypnutý, ale okny už proudilo ranní slunce a ozařovalo Rosinu tvář, zatímco upírala zrak na svůj odraz v zrcátku sluneční clony.

Už po desáté si uhladila vlasy, prsty se jí mírně třásly.

„Nemůžu uvěřit, že se to opravdu děje,“ zašeptala s doširoka rozevřenýma, zářícíma očima. „Je to, jako by se mi splnil sen