POHLED RONANA

Palácové chodby zely mrtvolným tichem, když jsem táhl svůj zadek zpátky do našeho pokoje, a tíha celého dne na mně lpěla jako druhá kůže.

Bylo pozdě – dávno po půlnoci – a měsíc visel vysoko za okny. Vrhal stříbřité stíny, které ani v nejmenším neuvolnily ten svíravý uzel v mém žaludku. Svaly mě bolely z těch nekonečných hodin, kdy jsem se utápěl v práci: procházel jsem hlášení hlíde