RONANŮV POHLED

Oba jsme ztěžka oddechovali, hrudníky se nám zvedaly, jako bychom právě uběhli maraton peklem a zase zpátky.

Tělo se mi ještě chvělo po vyvrcholení, zatímco jsem byl pohřbený hluboko v ní a naše potem zalitá kůže se k sobě lepila tím nejlepším možným způsobem. Stěna za Sigrid chladila do dlaní, o které jsem nás opíral, ale nic nemohlo snížit ten žár, který mezi námi stále pulzoval.