Z POHLEDU RONANA

Vzduch v Dravenově pracovně jako by zkameněl – byl těžký, neústupný a na nás všechny doléhal. Stál jsem tam, ruce stále zkřížené, opřený zády o zeď, a sledoval, jak se ten chaos odvíjí jako bouře, kterou nedokážu zastavit.

Silasův obličej zrudl a s očima dokořán plnýma nedůvěry zíral na Kaelii. Sakra, já zíral taky. „Ať přijdou“? Co to bylo za šílenství? Zrovna jsme strávili posle