RONANŮV POHLED

Zvonilo mi v uších. Hruď se mi svírala, jako by mi někdo ovinul kolem žeber železné obruče a pomalu je utahoval.

Ani jsem neslyšel, co Draven řekl doktorovi. Jen jsem tam stál, ztuhlý, a zíral na tu obálku, jako by to byl odjištěný granát s napůl vytaženou pojistkou. Ruce se mi začaly třást dřív, než jsem si to vůbec uvědomil. Zprvu jen lehké chvění, pak se zhoršilo, až jsem stě