POHLED RONANA

Cesta zpátky do naší ložnice mi připadala jako ta nejdelší zatracená chodba v celém paláci. Držel jsem Sigrid za ruku, její prsty byly teplé a pevné v mém sevření, ale v hlavě se mi točil divoký vír.

Facka, k níž jsem se nachomýtl – Nadine na kolenou, Sigridiny oči planoucí vztekem –, měla být vrcholem mého podělaného dne. Vidět Sigrid, jak si takhle stojí za svým, divoká a neústupná