POHLED RONANA

„To je všechno?“ zeptala se Sigrid lehkým, téměř škádlivým hlasem, jako bychom právě dořešili nezávazný hovor o počasí.

Otevřel jsem pusu, abych něco řekl – cokoliv –, co by zaplnilo to těžké ticho, ale slova mi uvázla v hrdle. Jo? Ne? Nevěděl jsem.

Než jsem si to stačil urovnat v hlavě, chytila mě za krk, stáhla si mě k sobě, prsty pevně zaryté do mých vlasů, a políbila mě. Zprvu ně