SILASŮV POHLED

Místnost se točila. Stěny se svíraly. Nemohl jsem dýchat. Nemohl jsem myslet.

A pak, jako by cvakl vypínač.

Panikou prohořel vztek, doběla rozpálený a ostrý.

Popadl jsem telefon z podlahy, prsty se mi třásly tak silně, že jsem ho málem znovu upustil.

Znovu jsem vytočil Dantovo číslo.

Okamžitě to zvedl.

„Jak to kurva myslíš, že je ti to líto?“ zavrčel jsem do telefonu. „Řekl jsem ti,