POHLED RONANA

„Nico?“ zašeptal jsem, když jsem se naklonil dopředu, až židle škrábla o kámen. „Hele, kámo, pověz mi prosím, co se děje?“

Sigrid už byla napůl ze židle, tvář zjihlou obavami. „Zlatíčko, jsi v pořádku?“

Dýchal v drobných, trhaných stazích. Na tvářích se mu rozmazávala čokoláda se slzami.

Sigrid si přisunula židli, hlas jemný jako měsíční svit. „Zlatíčko... řekni mi, co je š