Pohled: Zoya

Mé mohutné tlapy rytmicky dopadají na vlhkou lesní půdu. Chladný noční vítr bičuje mou hustou obsidiánovou srst, ale mrazivé bodání na své hořící kůži sotva vnímám. Ženu své těžké tělo kupředu a hltám další kilometry. Přísné hranice smečky Železné přísahy jsem nechala daleko za sebou. Čas se slévá v nicneříkající pás stínů a míhajících se stromů. Odmítám zpomalit. Plíce mi hoří jako o