Valenův pohled

Mlčky stojím u vysokého okna v komnatě pro páření. Ruce svírám na masivním dřevěném parapetu a sleduji, jak moje družka odchází. Kráčí po prašné cestě vedoucí od sídla smečky sebevědomým, rovnoměrným krokem. Těžký kožený vak plný zlata – téhož zlata, které si vydělala lovem odměn – má ledabyle přehozený přes rameno. Nese ho, jako by nic nevážil. Ani jednou se neohlédne. V jejím post