Pohled Zoyi

Bosá chodidla mi dopadají na vlhkou zemi. Jeden krok. Pak další. Vzdaluji se od území Noční pohromy a snažím se vytvořit co největší odstup mezi sebou a alfou, který si nárokuje mou duši. V uších mi zní tíživé ticho hustého lesa. Působí nepřirozeně. Působí špatně. Připravuji se na nevyhnutelné. Čekám, kdy z podrostu vyrazí válečníci a zatarasí mi cestu. Čekám těžký, rytmický dusot hlíd