Rty se mi kroutí do uštěpačného úsměvu.

„Oh?“ rýpnu si. „Myslel sis, že jsi výjimečný jen proto, že jsme druzi? Že můžeš využít našeho pouta, abys mě donutil tě přijmout?“ Nakloním hlavu a v očích mi blýská vzdor. „Před tebou jsem jednoho druha odmítla a tebe odmítnu úplně stejně snadno.“

„Tak odtud pramení tvé sebevědomí,“ zavrčí a prsty mu cukají, jako by ho jen vteřiny dělily od toho, aby po mn