Jen co vyjdu z toho zatraceného pokoje, mám chuť vrazit pěstí do zdi. Těžké boty mi temně duní o dřevěnou podlahu, jak rázuji chodbou.

Její vůně – Zoyina vůně – na mně stále lpí jako kletba, které se nedokážu zbavit. Můj vlk ve mně hluboko vrčí, podrážděný a neklidný.

Řekla rande.

Zasraný rande – jako bychom byli lidi v nějakém trapném, posraném milostném románku. Jako bych byl poblázněný idiot že