Mám pocit, jako by mi někdo vyrazil dech z plic. Jen tam stojím, jako zkamenělá, a srdce mi až příliš zběsile buší v hrudi.

Slyšela jsem dobře?

Žít tady? Získat si jeho srdce? Být jeho?

Očima bezděčně trhnu k Valenovi – a na kratičký zlomek vteřiny bych přísahala, že to vidím. Sotva znatelné zacukání v koutku jeho úst. Zatracený úsměv – nebo snad úšklebek?

A stejně rychle je pryč – zmizel, jako by